Na každé focení se připravuji. Asi jako každý fotograf hledám inspiraci. Velmi užitečný a rychlý nástroj je portál pinterest.com. Přihlásil jsem se a do vyhledávače zadal slova „horse, glamour, photography a pro jistotu „stable“. Klik a tradá … chytlo se jako obvykle spousta kvalitních fotek.
Nepochopte mě špatně. Nekopíruji věci. Učím se. Pokud s něčím nemám zkušenost, hledám informace, které mi mohou pomoci při mém snažení.
Sledoval jsem, jak si fotografové hrají s kompozicí. Jaké jsou ideální pozice koně a modelu. Jaké jsou možné interakce mezi oběma. Světlo, barvy atd …
Co mě obzvlášť zajímalo, byl fakt, jak se koně vypořádají se záblesky. Při fotografování portrétu používám od jednoho do tří a pro mně jsou moje světla důležitou součástí tvůrčího procesu, čímž ovšem neříkám, že je používám vždy a všude. Z netu jsem se dozvěděl, že existují koně filmoví a ti to bez problému dávají. Jsou na tu neplechu kolem sebe cvičení a zvyklí.
Tam kam sem měl namířeno takovéhle koně neměli. Když jsme dorazili a modelka Jana se šla líčit, dal jsem se do hovoru s majitelkou stáje. Snažil jsem se dopátrat toho, co bych měl a neměl dělat, abych přežil a nedostal kopytem. Dozvěděl jsem se, že každý kůň má svou povahu a s některými je těžší se domluvit.
Před samotným focením jsem rekognoskoval terén. Chtěl jsem najít nějakou pravidelnou strukturu, pěkný horizont a jelikož díkybohu vyšlo slunce, tak jsem se snažil dovtípit, odkud kam na nebi popluje a kde bude zapadat.
Jako prvního jsme fotili Tarmena, mladšího koně, na kterém se jeho předchozí majitel dopouštěl všelijakých příkoří a to se do něj slušně vepsalo. Byl nedůvěřivý a snadno se vylekal. Měli jsme toho hodně společného .
Majitelka ho dotáhla ke mně a já jsem před ním začal rozbalovat stativ, nasazovat můj osvědčený bateriový Photon HD600 a všechno jsem mu vysvětloval, jako kdybych mluvil s malým prckem. Tarmen se ani nehnul. Skládací beauty dish 80 cm se mu fakt nelíbil. Když jsem začal zaklapávat napínací dráty do pevného středu, vypadal Tarmen dost nejistě. Paní majitelka mu vysvětlovala, že nejsem doktor a že mu nic bolavého provádět nebudu.
Světlo jsem měl ready. Na BD-80 jsem navlékl grid (voštinový filtr), abych světlo mohl lépe cílit.
Byl jsem napjatý jak kšandy. Nevěděli jsme, jak bude kůň reagovat na zvuk světla a na samotný záblesk HD-600 jsem bouchnul na 1/128 a světlo jsem měl otočené směrem od něj, aby si nejdříve zvykl na zvuk. Nic. V pohodě. Na tenhle výkon světlo není takřka slyšet. Natočil jsem beauty dish na něj a z cca 2 metrů záblesk zpustil …. bez reakce. Kůň stál jak přibitý a přišlo mi, že více než blýskání ho znepokojovala výška stativu a tvar BD-80.
Vyrazili jsme ze stáje. Šel jsem první a kůň s majitelkou cupitali za mnou k ohradě. Po menším přemlouvání jsme zvířátko naštelovali podle mých představ. Chtěl jsem mít slunce, které už bylo dost nízko v zádech případně mírně z boku modelu. Obličej jsem si přál mít čistý, bez slunečního zásahu.
Clona něco mírně nad 2. Pevná 85 mm. ISO 160. Expozici určuji podle histogramu. Když je to bez přepalů ve světlech jsem spokojen. Čas mi vychází mírně kolem 2000 tis/sec. ND filtry nepoužívám, protože nemusím . Na svém PHOTON HD-600 si zapnu HSS a standardní synchro čas mě absolutně nezajímá.
Toto je krásný příklad dalšího užitečného využití HSS. Není to jen o mrazení pohybu.
Jana dorazila. Mojí představu znala. Takže si vlezla ke koníčkovi, začala se s ním mazlit. Chtěli jsme zachytit příjemnou interakci mezi oběma. Intimitu. Důvěru. Znáte to ….A samozřejmě a to nesmím zapomenout, Jana měla být šťavnatá a sexy. Což Jana byla ještě před zásahem profesionální vizážistky Marušky Solařové. Po zásahu to bylo k nevydržení .
Bylo mi jasné, že abych se popral se sluníčkem, musím jít s výkonem hodně vysoko. Na první expozici jsem natáhl intenzitu záblesku na 1/1 a bylo to moc. Příliš světla. Ideálně vyvážené to bylo na ¼ výkonu. Při tomhle výkonu, ale světlo bouchá o dost hlasitěji, takže jsme museli být doopravdy opatrní. Udělal jsem snímek. Tarmen sebou cukl, vytřeštil oči a já ho nechával vydýchat třeba i 30 sekund a pak znova.
Cca po deseti minutách mu světlo úplně přestalo vadit. Vůbec si toho nevšímal. Jana to s koňmi umí a tak se tenhle obří splašenec v jejich rukách změnil v krotkého beránka. Díky tomu se nám podařilo uloupit pár nádherných fotografií.
Pak následovala klidná jednooká klisnička, kterou jsme fotili doslova proti zapadajícímu slunci a jelikož slunce do pelechu hodně spěchalo, museli jsme hrát šachy se sílou záblesku a s časem závěrky, tak abychom udrželi krásně vyváženou expozici.
V postu jsem to jen lehce polechtal. Trochu pleť a barvy. Žádné filtry, žádné extra světelné paprsky. Nebe je taky původní
Závěrem: Měl jsem poprvé možnost vyzkoušet skládací 80 cm BD v exteriéru na místo standardního kováku. Původně jsem si myslel, že bych se o něm rozepsal více, ale na seriózní řádky ho potřebuji mít v ruce déle a pomordovat ho o něco více.
Tak jen stručně: BD-80cm zabere mnohem méně místa. Je o dost lehčí než klasika. Rozkládání je super rychlé a navíc celý systém působí a chová se velmi pevně, až mě to překvapilo. V ateliéru fotím s QZ 70a speciálně při tomto focení si to s ním nedokážu absolutně představit a to hlavně vzhledem k váze tohoto kousku.
Pokud je rozkládací BD tak bytelný, jak se tvářil, rozhodně to je vhodná alternativa nejen ven.